Po lektuře divanu Jehudy Haleviho.

Jaroslav Vrchlický

Po lektuře divanu Jehudy Haleviho.
Duše, zpitá Bohem svým, jíž svět nebyl tajemstvím, věštec, mudřec v sporu v tobě, jemuž klíčil život v hrobě, který v žití viděl hrob. Lidu svého z bědných dob výkřiku ty zosobnělý, obsáhlý jak vesmír celý! Boha věčný žaltáři! Apoštole, trpiteli, sladkých rhythmů kováři! Poutníku a mysliteli, dojmů, vznětů rybáři, zlatá včelo, ohni vřelý, ve snů říši vladaři! Kde zvuk, jenž by nebyl tvým? Barva na tvé paletě k povzletu i odvetě která chybí? – V mrak a dým jak tvář halí cherubim pod dohledem Boha svého, Tebe ze všech jediného slyším v hloubi zmítaného srdce znít a s Tebou zním. 28

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický