Cíl života.

Jaroslav Vrchlický

Cíl života.
Chtít nejlepší a třeba nedokázat, bez odpovědi znova se zas tázat, být vzhůru hozen a zas klesnout dolů, přes vrchol blaha sletět v propast bolů, vždy začínati stokrát oklamán, být otrok činem a být vůlí pán, se zmítat jak v začarovaném kruhu, mít moci nárok, dělati však sluhu, sám odmítnut otvírat dlaň svou všem, stát klidný v bouři, ke urážce něm, ráj zbájit si, kde o ráji sen zmizel, a vítat klidně radost jako svízel, zřít v cizím štěstí vlastní pohřbené, pít z těchy, víry, lásky pramene a po dobru zas toužit, jež svět nemá, sta písní v hrudi, třeba ústa němá, a usmát se, když nejvíc nevděk hnětehněte, a vidět, z ran tvých co kol růží květe: toť celý život – nevím, co víc chcete?! 47