Ballada zpívaná po zlé bouři.
To byla zlá bouře, chvěla námi,
až třásli jsme se v základech!
Ji nastrojily pouhé klamy
a každý v síť jim hravě leh’,
až svíral se nám v hrdle dech
na divoké té peřeji.
Dnes ticho... dozněl ston i vzdech –
Já spat jdu s novou nadějí.
Ve katastrofě hrozné dramy,
z níž stkán náš život po letech,
my vichřic šlehy, nocí tmami,
vždy vybředli jsme v úzkostech,
vždy silní v bojích, zápasech;
vždy u bran spásy veřejí
jsme stáli – starý plamen šleh’ –
Já spat jdu s novou nadějí.
Jak tobě láska sílu dá mi,
že co jsme snili v sladkých snechsnech,
všech úzkostí nad hlubinami
vzplá hvězdou ve paprsků stech.
65
Jen lásce v srdci vzpláti nech!
a poznovu se zaskvějí
vše slzy v zářných brillantech –
Já spat jdu s novou nadějí.
Poslání.
Jak po dešti je svěží mech
a jak se ptáci rozpějí,
co lásky kane se hvězd všech! –
Já spat jdu v nové naději.
66