I. Pozvání.

Jaroslav Vrchlický

I.
Pozvání.
Pojď v zahrady mé, duše unavená, plod nedám-li ti, dám ti aspoň stín, kde vnořena svých vlastních do hlubin snad uslyšíš, co v ňadrech kosmu stená. Muž jaká záhada! Taj jaký žena! Buď Sisyph, který jednou balvan zdvih’, zas proň se shýbá, když mu spadl v mih, až ztichneš v sled jak ve zátoce pěna. Pojď v zahrady mé, duše unavená, a poznáš, vším jak vládne jeden duch a sterou maskou jeho jak jest Změna! Jak vše se svírá u jediný kruh, ten Život zvi neb Smrt anebo Bůh – Pojď v zahrady mé, duše unavená! [87]

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický