IV. Po padesáti letech.

Jaroslav Vrchlický

IV.
Po padesáti letech.
Do ohně taví se již slunce zlato a hraje parku zrezavělou mříží, jak obraz zvrácený park celý zhlíží se v rybníku, jak maloval jej Watteau. Až ke kiosku vede cesta tato, kde Filis vzdala se mu bez obtíží před půlstoletím – zvolna sem se plíží, kdys Alkibiad a dnes moudrý Plato. Vše kolem stejné jako v mládí snech, táž duma stará v starých platanech, faun nymfě v ucho šeptá tisíc ech! Jen on je stařec chorý, zšedivělý... Bůh ví, kde Filis – mládí sen tak skvělý... a kiosk v břečtanu se ztrácí celý. 90

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický