IX. Maska Satyra.

Jaroslav Vrchlický

IX.
Maska Satyra.

Tak utkvěla mi v mysli rozrušené ta maska, v níž se řecký mramor smál, ten ohyzda byl v posměchu svém král, zřím posud kštice hlavy rozježené. Skráň s růžky nízké sprosté čelo klene, však v oku, svalech onen výsměch hrál, jenž zapře vše spíš, nežli by se bál, jenž pro kus hmoty věčnost zapomene! A v cynismu svém jak jest graciosní! Co počneš s ním, když chechtati se bude, až lyry tvojí sladké zvuky dozní! Až v číši víno vyvětrá ti rudé... Smích nad vším nerozluští záhad hejna, žal rovněž ne – a výslednice stejná! 95