XV. Parky.

Jaroslav Vrchlický

XV.
Parky.

Ty niti veď, ty přeď ji, ty ji střihni! Tak bude toto, jak bylo od jakživa; kdos vyšší ještě vám se v práci dívá, jenž ke kvočně i k slunci praví: Líhni! Jenž ku života hárající výhni pln souzvuku svou věčnou hlavou kývá, jenž básníku, jenž píseň lásky zpívá, dí tleskaje mu: Jen si z plna přihni! Jak miluji vás, přísné svaté sestry! Ó pracujte dál na tom velkém stavu na žití koberci, jenž v barvách pestrý! Vím dobře, ta, jež niť již ustřihuje, po straně šedou uklání svou hlavu a konec první sestře podstrkuje. 101