XXII. Utopie.

Jaroslav Vrchlický

XXII.
Utopie.
Tak bylo vždy, když zdál se hynout svět, když ztratila svá křídla poesie, jež čerpala jen ze síly svůj vznět, vždy lidstvo utíkalo v utopie. Sen v lidském mozku nadšený vždy zkvet’, o šťastné zemi, kde se lépe žije, o městech slunce bájil pěvců ret, kde fenix z luny nové žití pije. Snad i ta zvěst o Lotofagů zemi, již šťastní tím jsou, vše že zapomněli, je utopií Homerova mozku, Aa Bruno, Morus s učni svými všemi, když nemohli svět šťastným zříti celý, se v sen svůj utekli jen, v štěstí trosku. 108

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický