XXXI. K světlu!

Jaroslav Vrchlický

XXXI.
K světlu!

Co jsi jen sporů, povzletů k světlu procítil kdys! Konečně cíl tu. Bludičko kalná přeludůpřeludů, zmiz! Bludička, vzduchové dítě, v prostoru tančí si dál, znikne však, opál jak slunce zlatým ji paprskem sklál. Zápasů, hádek a sporů prodělá každý z nás mdlý. Bludičce neřekne nikdo: Vari, ty odlesku zlý! My chceme slunce! Výborně! Snese je lidský však zrak? Třeba je věděti toto, k světlu když letí duch, pták?