XXXIII. Ikarus.

Jaroslav Vrchlický

XXXIII.
Ikarus.

S perutí orlovou, zhnětenou z vosku, hochu, tak mlád! Jaký to nadějný povzlet a jaký tragický pád! Ikarů za tebou co jde v života klopot a děs, illusí laciný vosk tvůj na ceně ztratil již dnes. Letět, ach, letět, ke slunci zlatému dále a výš! Opojný sen to bájný je, jistě jej procítil’s již! Sražený palnými střelami Hélia, skácen v změť trosk, ubohý hrdino mladý, roztál’s jak křídel tvých vosk. Ve chvilce smrti bělostných vidin kol tebe vír, poslední snění o slunci – potom věčná noc, mír!