XLIII. Před noční bouří v lese.

Jaroslav Vrchlický

XLIII.
Před noční bouří v lese.
Hluboce v údolí nízko se spustily bouřlivé mrakymraky, krajinu ztopila noc, v mlze jak spějem dál v ní, vrcholy stromů tmou klikaté blesky nám šlehnou vždy v zraky, ve hvozdy mlčící hrom zaleh’ a dutě v nich zní. Dusné parno! Modřínu haluz neskřípne ani, list se nehne, na hrázi mlčí třtin šumné lkání. Mlčky jak v pohádce zakletí dále jdeme a jdem, neznámý jakoby osud nad hlavou visel nám všem. Jako spásu čekáme, vichr by v ticho se vrhnul, k plesné hymně odboje strnulou přírodu strhnul. Ale marně, bručíc bouř tíhne v útesy skal, v hlucho, v ticho vhrouženi jdeme jak žitím dál. 150

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický