XLV. Botanický.

Jaroslav Vrchlický

XLV.
Botanický.

S kaktusy růže, lotosy, hrstě nočních též fijal, jak se to cestou namátlo, všecko v kytku jsem přijal, na polním kvítí zdeptaném utkvěl jsem pak; mým je teď ocún, zeměžluč, rmen, planý mák, chudobka ze všech mne vábí, výhost dám ochotně všem, zvláště když do krve plá jí zbarvený lupínků lem.