XLVII. Šťastný den.

Jaroslav Vrchlický

XLVII.
Šťastný den.

Prožitý v skutku tiše v soudruhů ostatních ztrácí se tlumu, vzpomínka, v skutku že byl, za ním jen vyzlatí prchavou dumu, zanik’ a stejně ti zmizel jak jeho nešťastný brat, v duši jen jasu zbyl nádech, jenž do snů bude ti hrát. Teskně se za ním dívaje zpátky s vděčností díš: Štěstí zda bylo v jenjen v něm či zda jest v zpomínce spíš?