XLVIII. Stěhování duší.

Jaroslav Vrchlický

XLVIII.
Stěhování duší.

Již v ně věřím od chvíle, z bytu když starého v nový s troskami Penatů svých musím se harcovat dál, nové stěny, nová též vyhlídka, chodby a krovy! Z nábytku otců však, z knih starý duch na mne zas vál, jímavým kouzlem o svoje právo hlásil se starý duch, jakoby v starém sedím zas, starý polykám doma vzduch. Proč by tak stejně nemohla duše, ano ba spíš, majíc byt nový, přejít veň, starý když schátral již?