LI. Modlitba k slunci.

Jaroslav Vrchlický

LI.
Modlitba k slunci.

Králi nebes, s oblačné výše skrz mračen val metáš střely, mlhami cestu klestíš si dál, modlitbě, z prachu k tobě jež letí, milostiv buď! do světla proudů bolestí zdranou potop mou hruď! Celičkou jasem zahrň ji, vyzlať každý v ní kout, nejlépe s celým plápolem račiž v ubohou vplout, hrudí ať si je třeba zemského tvora, moře je též, v které zapadáš v slávě; skanouti králi, vlídně tam spěš! Hlubiny stejné má, strže, úskalí, bradel též štít, v pýše své vydrží rovněž, slunce, tvým zrcadlem být! 153