LII. Krajina při měsíci v září.

Jaroslav Vrchlický

LII.
Krajina při měsíci v září.
Jakoby rozlitá v dálku z Tvůrce teď vzkypěla číše, nejistá v konturách svojich v měsíci zdřímla si tiše, tušíš jen v mlze obzorem zvlněné tmíti se lesy, pod nimi lučin koberce, pole pak zoraná kdesi, bílé jak tečky vesnice drobné v šeru tom svítí, v stříbrnou mlhu nejasnou rysy všecky se řítí, jakoby ještě nestvořen kraj ten v zárodku dřímal, k životu světla proud mu jen chybí, jenž by jej jímal. Sladké to snění! Dojemné ticho! Necítíš v tuše, tobě jak spící v měsíci kraj ten rovný jest, duše? Tobě jak jemu veletok schází mocného světla, spousta by tvojich pokladů v tvary tryskla a zkvetla. Vyčkej, však zdřímni si zatímzatím, krajina v luně jak dřímá, v závoji lehounké páry nejlíp sen před jitrem jímá!

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický