LIII. Větrné jitro.

Jaroslav Vrchlický

LIII.
Větrné jitro.

Od rána veselý vítr mračna kol sháněje líná v okno mi vítězně vjel rozšuměv topolů řad, ospalost prchnula jakby po doušku silného vína, z duše dna zvířený prach v slunci zřím ve tříšti vlát! Do světa zřel jsem zníceným okem silný a svůj, do větru vpadl jásot můj: Duj si! Větře, ó duj! 154