Píseň.

Jaroslav Vrchlický

Píseň.
Zda nejsme králi v citech svých? Ó radosti blesk jak se mih’! Tak ptáče, které letí v jih a zpívá ve větvích! Zda nejsme satrapi rozmaru? z rozkoše pijíce poháru, krev, mozek jednom ve varu, všem ku zdaru? Zda nejsme bohy vůlí svou? Kol nás, pod námi věky jdou, ó plnosti štěstí, v náruč svou když vděky tvé nás jmou! Jen věděti, cítit, co chcem, Můž’můž’ nebe dát víc a více zem než hrdý výkřik, hrdým rtem: Já chci, já jsem? 162