XIV. Ballada o smrti Jana Koziny.

Jaroslav Vrchlický

Ó přesmut to novina(J4m) ji zná kaž ves(J3m) že dob náš Jan Kozina(J4m) pod rukou kata kles(J3m) Ó Plzeňské ty měs(J4m) nám v žilách tuhla krev(J3m) Co v naše vel neštěs(J4m) je veli náš hněv(J3m) Nic zrno pad pod žernov(J4m) nic udupa klas(J3m) Jen vzlyk a pláč neme slov(J4m) sirotou kaž z nás(J3m) Ti ni ma ve ňadrech(J4m) jen men nebo troud(J3m) že mohli nám jak na posměch(J4m) ten hroz vyřknout soud(J3m) A příšera byl jejich kat(J4m) a na ďábla se zvrh(J3m) když pláčem naším nedojat(J4m) oprátku v oko zdrh(J3m) Co platny naše sady(J4m) Co pergame sta(J3m) Když nešlo to ach bez zrady(J4m) a ve všem byla msta(J3m) Ó Plzeňské ty měs(J4m) my v poutech stáli tam(J3m) a byli boles(J4m) když on se zjevil nám(J3m) Šel buben zněl ó jak se tměl(J4m) skrz čer sukno zvuk(J3m) Šel hr vzpřímen nám však vřel(J4m) ve srdcích ještěr muk(J3m) Na stupni stál a katu prál(J4m) Jen lo brachu shov(J3m) zřím tady sa trud a žal(J4m) a víc než tisíc vdov(J3m) Zřím tady sta sklopených hlav(J4m) a to nemám rád(J3m) ten lid je tu jak tu brav(J4m) jde Nač tady stát(J3m) A odpoděl jemu kat(J4m) Což ru nevidíš(J3m) zde mu stát z nich kaž spjat(J4m) na nohou želez tíž(J3m) zde mu tebe viti(J4m) jak na popravu jdeš(J3m) a mu k tomu mlčeti(J4m) ta zbuj selská spřež(J3m) Tu děl Jan Slad Lide můj(J4m) to smut pro věc(J3m) však dobře tak proč byl jsi hnůj(J4m) a proč jsi skláněl plec(J3m) Tu děl Jan Slad Lide můj(J4m) to ne konec však(J3m) při právech svých ty pev stůj(J4m) buď vol vždy co pták(J3m) Však Lamingere tyrane(J4m) ty vem těch sl proud(J3m) než dneš den v rok zaplane(J4m) na boží zvu soud(J3m) Tam povím to lidu pot(J4m) jak převzác je věc(J3m) V tom bubnu hřmot jak o překot(J4m) v oprátku sklonil plec(J3m) A děs mžik a jeden vzlyk(J4m) a tma objala nás(J3m) když propustil nás žalářník(J4m) nám scházel zrak i hlas(J3m) Ó Šumavské vy pralesy(J4m) ó zřídla zvoni(J3m) Váš zpěv nás teď jen po(J4m) neb nám se vysmí(J3m) Vším zní ta smut novina(J4m) ji zná kaž ves(J3m) že dob náš Jan Kozina(J4m) pod rukou kata kles(J3m) Však rok a den to pouze jen(J4m) Bůh tak to nenechá(J3m) Na věč soud jde Lamingen(J4m) to naše úcha(J3m)