HENDECASYLABI.
Tak usouzeno jest a nejsladšími rty,
jež jistě k líbání jen zde jsou stvořeny,
že v pose tajemné vždy věštce, proroka
mám kráčet světem tím ve vážném strnutí,
já, který přírodu a přirozenost jen
a pravdu především v své písni miloval.
Tož zmlk’ bych raději. Též nechci s velkými
se srovnávati v snech, ač se mnou stáli by
v při této. Básník jest vždy žití vykládač;
ten nejčestnější z všech mu název budiž přán.
A život moře jest a jistě mnohotvárné!
Tak básník západ zří, jak v barvy zažehá
svět celý, obloha jak hoří požárem,
jak moh’ by mezi tím v svém vznětu hymnickém
přehlédnout, kolem že jde dívka vesnická
snad z žní se vracejíc? A mladá dívka ta
má ňadra bohatá a lýtko čarovné!
To, kdyby moudrý byl, by básník zamlčel
neb nechal pro sebe, a vážných matron hněv
by nesnesl se naň, na mravní ceně své
by tolik neztrácel a na své pověsti.
71
Nuž, takový jest svět a lepším nebude,
však v útěchu nám vždy to bude jediné,
že také básníci se sotva polepší.
Ty, dívko, dál se chlub s tím lýtkem čarovným
i s ňader plností! Zrak básníků zří vše
a správně ocení. – Žij, pravdo života!
72