Nze zřícenin Karnackých.
Jakým divem, osudu jakou změnou
přišel’s z rumů karnackých dlouhou poutí,
vírem vln i tisíci rukou lidských,
mystický ptáku
Vv tichou jizbu básníka, samotáře,
jenž dnes v tvoje upírá slepé oko
živé svoje s otázek celým davem,
úžasu plný?
Kolem zobce, zakřiven jenž se sklání,
v tváři tobě podivný hraje úsměv,
ploská hlava, zčechrané spánky zdají
v závoj se skládat,
Jakýmjakým Isis halila svoje taje,
cos v tvůj profil padlo z něj, divný ptáku,
v slepých očích utkvělo, v krku laloch
usedlo s šklebem.
[59]
Jaká léta, o kterých tucha mizí,
tupou zřel jsi do světa zřítelnicí
v serapeu v hlavicích starých sloupů,
ornament prostý.
Patřil’s věky v aleje sfing a bohů,
kteří klidně seděli v posách věčných,
slyšel’s jistě v mystických jitrech lidstva
Memnona zpívat.
Kolem tebe v půlnocích hvězdotkaných
křídly tloukl Ramsesův sup, řval Apis,
v stáda gazel k pramenu prchajících
Anubis štěkal.
Viděl’s voje neshledné domorodců,
kterak táhly na lodích svatým Nilem,
ve dnech svátků věnčeny, slyšel’s břeskný
pozounů hlahol.
Viděl’s davy v průvodech plných smutku,
kterak vezli mrtvého, v starý byssus
pohřbeného v pyramid tichou kobu
k věčnému spánku.
Viděl’s, kterak Osiris zlatou misku
soudu zvedá, jestřábí oko mhouře,
váha padá – rozličných jeho skutků
zločiny těžká.
60
Viděl’s, prožil’s nesměrné ticho pouště,
divý Samum vybouřiv když leh v písek,
pohřbiv jeho peřejí pohyblivou
zástupy vojska.
Viděl’s pouští karavan dlouhá stáda,
krky vzpjaté velbloudů v trapné žízni,
hledajících oasu v palmách, kde snil
Jupiter Ammon.
Viděl’s mrtvé oživnout náhle písky
krokem vojů velkého Alexandra,
slyšel’s davu jásání i smích hetér
v lesbické flétny.
Prošla léta oddechu, líné prázdně,
patřil’s pouze do nocí lunojasných
v růžná jitra, v západy plné nachu.
Šilhavým okem
Snadsnad jsi zahled’ lodičku Kleopatry,
v jejímž klíně zemdlena spala hlava
Antonia, na vahách co se třásly
osudy světa!
Zda jsi zvěděl v stoletích tupé dumy,
jaké nové povstaly boje lidstvu,
zda jsi zvedl ztrnulá víčka svoje,
vnořená v snění?
61
V jakých půtkách Evropa mladá chví se.
Kristův kříž co mystické rámě vztáhnul
plné stínů, podobných tvým, je sypal
v orgie plesy?
Jakých bojů, zápasů dlouhé řady
rvaly, draly člověka cestou věků,
nežli stanul tváří v tvář Bounaberdi
pyramid štítům?
Nová doba zkoumání, vědy, práce
začla potom, oživly rozvaliny,
přišel vědec s vyzáblou přísnou tváří,
čísti vše runy.
Přišel Hebrej zchytralý, ziskuchtivý,
přišel kupčík Angličan v masce vědy,
dral, rval, sbíral, v obrovský změnil bazar
Luxor i Karnak.
Tenkrát asi Ibise dumná hlavo
byla’s hákem stržena s hlavic sloupu,
bledá missis koupila za groš tebe
s Baedeckrem v ruce.
Jakou cestou do krámu vetešníka
přišla’s, nevím, tuším jen, kolik rukou
tebe lety drželo v chvějné dlani,
hádanku starou.
62
Než sem ke mně dospěla’s na můj stolek
mezi svazky moderních, starých věštců,
nežli já jsem pohroužil živé oko
ve tvoje mrtvé!
Stůj zde tedy! Básníka hlídej dumy,
uč jej staré, odvěké pravdě všeho.
Není možná v myšlenek nových dráze
zapříti kořen;
Nenínení možná strhati všecka pouta,
jež nás víží dědictvím k dávným dědům,
není možná zapříti staré světy,
nové kde pučí.
Vždyť jsme jedno. Odvěký, dlouhý řetěz,
v krvi naší pravěká síla bují,
jeden taj nás objímá, dáví, škrtí,
v kterém jsme bratři,
Tajtaj to hrobů, kterých byl’s věrným strážcem,
z nichž se vždycky obrodí nový život,
věčný přechod, hádanka nevyzpytná
Žití a Smrti!
63