Cos šumí v cypřiši,
anděle, ženo!
jak by duch půlnoci
volal tvé jméno!
Cos táhne nad vodou,
zvuk písně tvojí
jak cestu hledal by
do duše mojí!
Cos kvílí v rákosí,
volá skal echem;
z dálky jsem u tebe
modlitbou, vzdechem.
V očích i ve trávě
hraje třpyt rosný –
chudší jsem o lásku,
bohatší o sny.
Cos šumí v cypřiši,
jak by tvé jméno...
Zdali též vzpomínáš,
anděle! ženo!