Babel.

Jaroslav Vrchlický

Babel.
Až v mračna stavba Nimrodova čněla, i říkali: Bůh na své nebem pouti by unaven zde mohl spočinouti, ji obrů paže k hvězdám vystavěla. Na štítu věží četa kněží bděla a v krbech vonné hořelo tam proutí, stůl nemoh’ číše, mísy obsáhnouti a koberců nach dívčí nahá těla. A kněží čekali a hvězdy táhly a větry řvaly – klidná nebes výše, bůh stále nešel, žízní kněží práhli. A nejstarší děl: Teď juž přijde stěží! A snědli mísy a vypili číše – a dívky svrhli před svítáním s věží. 11

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický