Berenike.

Jaroslav Vrchlický

Berenike.
Na nebi nová hvězda plane v jasu a zlatým chvostem v hlubinách se ztrácí; zní trouby, kotle, velký král se vrací, u číše velký jako ve zápasu. Ztich’ kvasu hluk a vyšli na terasu; jen stráží kroky zněly ve paláci. A krále tužby, jako z jihu ptáci snět starou, její hledají zas krásu. Strh’ závoj s čela jí a strnul žasem, a ona v bázni stála před ním s rděním. „Což nezříš vlas můj v hloubi nebes pláti? Já koupila tvé vítězství svým vlasem!“ On: „Chtěl bych raděj poražen zde státi a skrývat pád svůj jeho rozvlněním.“ 16