Ballada-sonet.

Jaroslav Vrchlický

Ballada-sonet.
Snil Achmet, Fatima ku jeho loži že přišla jako vždycky s číší vína, leč smích jí náhle na rtu uhasíná a ňadro chví se, kam svou hlavu složí. Snil, její lokty jsou dnes ostré hloží a doušek vína pálí; těžká, líná je hlava, údy mdlé strach divý spíná, i umřel; jde před soudný stolec boží. V tom vzbudil se. Fatima před ním stojí a vína číš mu podává jak denně; i váhá Achmet chvíli v těžkém boji. Však Fatu neujdeš, si v mysl vštípil co malý hoch – ač zřel, jak třásla ženě se bledá ruka – usmál se a vypil. 19