Prapory.

Jaroslav Vrchlický

Prapory.
Za oltářem jich visí řada dlouhá, jsou rozstříleny, skoro samé cáry; a chví se, slunce jak zablesknou žáry, jak zlatý prut mnohá tyč holá čouhá. K nim kadidla se zvedá modrá prouha nad aureoly, berly, nad tiary, a jako měsíc, který stoupá z páry, k nim hostie se vznáší, žal a touha, pláč, modlitby a hymen hlahol slavný; dřív zvyklé hromu děl ve bitev vřavě se varhan slavným hromům navykají, jež jako vodopád zní neunavný. I zdá se praporům v té zářné slávě, že vřavou války opět povívají. 30

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický