Reflexe.

Jaroslav Vrchlický

Reflexe.
Ty zvyklá hymnám Sapfy, Bacchylida, čím tobě svět zde mystický a cizí, čím tobě Madon hvězdotkané řízy, strom poznání, jejž vina a trest hlídá? Slyš, v chóru zpěv – a jiný s ním se střídá! Smrť v lánu světa velkou žeň svou sklízí, jsme děti viny, pádu, zla a hlízy, my řeknem život – prach nám odpovídá! Ó Taygetu vy srázné, skalné tesy, ó žití rozkypělé po vesmíru, čím vám ta řada bledých mučedníků? Ó laury, růže, závody a plesy, kdy člověk v sebe ještě choval víru, jak nepět vám zpěv jásotu a díků?! 35