Okno nad oltářem.

Jaroslav Vrchlický

Okno nad oltářem.
Skrz ovál jeho, který hoří zlatem, se nejdřív slunce první paprsk dívá, v rej barvám druhých oken čile kývá, v ně červánek svým rudým šlehne šatem. A měsíc bledým svojím majestatem a záře hvězd v něm plná odpočívá, že řekl bys, tam jistě Bůh se skrývá, jej halit kadidlo výš stoupá s chvatem. Níž hroty, kříže, vížky, arabesky hlavního oltáře se v prales kupí, bez postav ono, jednobarvé, ryzí Veve chrámu přítmí vrhá samé blesky: Tak pravdě bližší jest duch, po níž úpí, až v samém světla veletoku zmizí. 40