Tradidit mundum disputationi eorum.

Jaroslav Vrchlický

Tradidit mundum disputationi eorum.
Na jiném okně v oblouk rozepjatém sta mudrců nad atlanty a glóby, ti měří kružidly, cos v knihách robí, a disput vedou nad lebkou a hnátem. A vedle nahý muž, jenž tesá dlátem a skálu čnící k nebi marně drobí, pak známé dítě, symbol lidské mdloby, přelévá miskou moře s marným chvatem. Ó těžká pravdo! Co tu shon a trudy? Co práce, pot, co domněnky a bludy? Líp hoch má, jenž se za motýlem honí. Teď otevřel kdos dvéře – lépe jesti zřít v hnízdech ptačích, že je vskutku štěstí, že kvetou jabloně a bez že voní. 42

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický