Uspokojení.

Jaroslav Vrchlický

Uspokojení.
Když Petrarca neb Camoens znělky psali a Shakespeare i náš Kollar, v celé moře se rozvlnil jich ples a jejich hoře, v sfer hudbu rostlo, čím v své písni lkali. My velkých duchů epigoni malí, jimž věčné světlo kmitá mdle a spoře, když hora nechce k nám, musíme k hoře, však stojí za to, bysme v pouť se dali. Když jiní zlatou vylámali rudu, snad mnohé zrnko najdem, hvězdou malou jež svítilo by v žití trud a nudu. Klín drahokamy když ne vrchovatý, my aspoň tou se spokojíme chválou, že na sandalech blýská nám prach zlatý. 58

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický