Skloň hlavu!

Jaroslav Vrchlický

Skloň hlavu!
Skloň hlavu níž, by zářný úběl šíje se mihnul snivým leskem liliovým, já v ouško růžové ti něco povím, co nevysloví žádná poesie. Nech, ať můj ret se v tvoje vlásky skryje a rozčeří je každým dechem novým, jak padá elf v pel zlatý do lilije, tam polibek sleť křídlem motýlovým! Ten motýl polibků mých na tvé pleti pel nechá, záplavu to purpurovou – ó, nesplaš mi jej, kdo ví, kam si sedne? Víš, motýle je těžko zadržeti, ten v každé chvíli květinu chce novou, a tělo tvé jich prales, kam zrak hledne. 66

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický