Tiché blesky.

Jaroslav Vrchlický

Tiché blesky.
My seděli jsme řeky na pobřeží; pod tmavým nebem černé stromy stály bez hnutí, smutkem sotva oddýchaly a mraky dral se bílý měsíc stěží. U nohou ostré stíny domů, věží se chvěly v řeky vlnách, které spaly, jen tance světlošek ve křoví hrály, že řek’ bys, kdos tam se svítilnou běží. A na obzoru v nebi hloubi stmělé blesk za bleskem se míhal slavně, tiše, jich odlesk zřel jsem ve tvém oku vlahém. Přes prsty mé tvé slzy tekly vřelé. Ó slzy, blesky z jediné jdou číše, ty věští krásný čas – ty tekou blahem! 71