V zátiší.

Jaroslav Vrchlický

V zátiší.
Tak vedle tebe sedět hodin řadu a pozorovat tichou tvoji práci, a vědět, chvíle že jsou rajští ptáci, již nesou štěstí na svých pírkách vzadu: To blaho nesmírné, jež nejvýš kladu. Má duše modly všech svých tužeb kácí a v tobě zakotvena v mír se vrací, je tichá jako lesy při západu. A časem stihnout šedý safir oka, jak s tichou něhou tkne se mojí hlavy, jak ptačí křídlo vodní pláně spící; Aa přec ti patřit duše do hluboka a vědět, že co tají šer ten smavý, je láska velká, tichá, vítězící! 72