V stylu Petrarky.

Jaroslav Vrchlický

Kdy vyzpívám svou velkou lásku k tobě? Rci, duše, kdy se země z květin vydá? Na nebi hvězd se věčná hlídka střídá, a mrtví láskou chvějí se i v hrobě. Jen dobro sijí tvoje ruce obě a krása věčná každý sen tvůj hlídá, a duch-li duchu v souhlas odpovídá, pak s žádnou písní nepostačím sobě. Neb dobro chci jen a jen krásu hledám, tož musím, an zřím obé v tobě žíti, vždy lásku zpívat, již mé srdce skrývá. A proto rád u tvojich nohou sedám, bych z očí tvých moh’ vznět a sílu píti k té věčné písni, jež se nevyzpívá.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

1120. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Přání. (Adolf Heyduk)
  2. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu, (Jaroslav Vrchlický)
  3. Večer. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Hudba. (Herma Pilbauerová)
  5. IV. Má duše svatý kostýlek, (Jaroslav Tichý)
  6. Stella lucida. (Xaver Dvořák)
  7. XLI. Panně Montserratské. (Xaver Dvořák)
  8. Mé přání. (Julius Alois Koráb)
  9. Mladá dívka. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Přirovnání. (Jaroslav Vrchlický)