Filosofie lásky.

Jaroslav Vrchlický

Filosofie lásky.
Teď když tvá hlava polibky juž syta s mých šťastných ňader klesá v unavení, teď v nejsmělejších tužeb vyplnění ty mníš, že slza na dně číše skryta; Žeže ono blaho, vteřina jež skytá, přec nevyváží léta tuch a snění! Snad pravdu máš, vždy v čárném ozářeníozáření, co minulominulo, jak slunce mroucí kmitá. Leč netruď se; kéž krásnější jen stále se minulost zdá tobě, jakou básní ti bude život potom! S myslí vděčnou Tyty v smrti teprv poznáš dokonale, jak šťastni žili jsme, a ten cit zjasní ti úzký hrob i věčnosť nekonečnou. 74

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický