Jarní lásky.

Jaroslav Vrchlický

Jarní lásky.
Co lásky bloudí z jara v stínech lesů! Jak málo však se dočká vyplnění svých snů a tuch! Část větší v podjeseni zas opadá jak lehké zvonky vřesu. Co polibků a objetí a plesů, co hlasných přísah, sladkých zamlčení, a v tůň vše spadá, kde se Lethe pění, a v srdcích poušť, o štěstí ani hlesu. Co dělá příroda jen s těmi žáry, jenž stromy živí, z nichž plod nelze trhat, zda v jiné zas je spotřebuje tvary? Či bez trestu jí dovoleno jesti v své choutce tisíc okamžiků zmrhat, z nichž člověku by jeden stačil k štěstí? 77