Měsíc po bouři.

Jaroslav Vrchlický

Měsíc po bouři.
Kdo, přírodo, rozrývá tvoje boky, nového žití aby vrh’ tam símě? Jak Herkul neseš klidně svoje břímě, vždy pučí stromy a vždy vrou tvé toky. Hrom duní z dálky jak vzdálené kroky... Bůh neznámý snad přepad’ tě, když v zimě jsi spala, zlekána teď zvedáš týmě, na tvářích růží nach máš přehluboký. Tak snil jsem. Jarní bouře přešla právě, a černé stromy mokré deštěm zřely v azurné nebe. Kdes pták hlučně zpíval. A na západě rudé ve záplavě stud země mřel a velký měsíc skvělý na ňadrech země v slzách tvář svou skrýval. 93

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický