Hory při měsíci.

Jaroslav Vrchlický

Hory při měsíci.
Po noci té má duše dlouho práhla! Ční hory, hlavy mlhou postříbřené, na šíjích hvězdy, v nebe, jež se klene jak safírů tůň valná, neobsáhlá. A v stínech pruhy opálové znáhla se mihnou, tratí – tam se ručej žene, leč zdá se, jak přes luhy operlené by duchů změť své dlouhé řízy táhla. Teď vyšel měsíc, stříbra celá plesa do strání vdech’, démanty protkal zřídlem a v chorál zbouřil spící harfy lesa. Já patřil na tě, zatopenou leskem, v tvé duši spící anděl pohnul křídlem, snad po svém ráji on se zachvěl steskem. 95

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický