Manzoni.

Jaroslav Vrchlický

Manzoni.
Ten velký kmet jest větší, nežli zdá se nám, kteří žijem v dne všedního shonu, on nestaral se zvedat tajů clonu, on prostě věřil a se kořil kráse. A proto vládne souzvuk v jeho hlase, a jeho zpěv je roven zpěvu zvonů, dnes cizí byť byl srdcím milionů, v své dědictví se vítěz vrátí zase. Však z jeho školy všichni ztratí sázku, jeť nesmrtelný genius vždy jeden; když odchází, tu odhodí svou masku. Ta letí v dav, ji tisíc chytne rukou, však darmo! Navždy zavřený je eden a do krve si darmo pěstě tlukou. 124

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický