Gustave Moreau.

Jaroslav Vrchlický

Gustave Moreau.
Odi profanum vulgus“ každým tahem zní z tvého štětce, veliký a vřelý jenž věků pradávných svět kreslí celý v despotu šklebů, v žen objetí nahém. Hle, Salomé, žár vášně v oku vlahém, před Herodem jak křepčí svůj rej smělý! Jak jaro básnil Sandro BittocelliBotticelli, svět začíná ti za skutečna prahem. Odi profanum vulgus! duše cizí z tvých barev dýše opojná a snivá, jak Orfeova píseň velká, ryzí. I chápu, necháš dav, jenž kol se žene, tvá duše upřeně se do hvězd dívá k rtům věčné sfingy křídlo nakloněné. 131