Pierre Loti.

Jaroslav Vrchlický

Pierre Loti.
Alžíru dusný žár a třpytnou špínu, neznámé pouště nekonečných moří, lesk velkých západů, třpyt bájných zoří i mečetů chlad svatých Moslemínů Vv tvé prose vidím a vždy vetchou třtinu v tom člověka, jenž trpí, vášní hoří a roven Mazeppovi na hřbet oři, své touze, přivázán svou pyká vinu. A ženy, bizarrní tropické krásky, jak řada přeludů se snují kolem – ó hloubko velké, nesmrtelné lásky! Ó nekonečné, smutné meditace na pustém břehu, opíti se bolem až na smrt divě, mysticky a sladce! 133