Patmos.

Jaroslav Vrchlický

Patmos.
Svůj Patmos každý má; na břehu moře já prožil svůj, když kalnou vlnou lítal pochmurný vítr, Orion co čítal hvězd rozptýlené stádo po obzoře. A lidskou naděj, radost, štěstí, hořehoře, já všecko objal, vším se chvěl a zmítal, až s plesu výkřikem jsem znaven vítal tvůj na východě bleskný háv, ó zoře! Těch nocí odlesky v své duši nesunesu, a zamyšlen když chodím ulicemi, tož bloudím duchem srázy mořských tesů. Dav lidí kolem hučí mi jak vlny, tvůj přístav, myšlenko, je písní plný, a duch můj vstříc mu letí vesly všemi! [139]