Metempsychosis.

Jaroslav Vrchlický

Metempsychosis.
Tak často zdá se mojí duši spící, že věků proudem, nesen křídlem změny, jsem vesmírem plul, byl jsem zamyšlený kdys menhir, vlna, strom, pták zpívající. A různých těchto tvarů po stupnici jsem v člověku pak procit’, vyplašený jak z hnízda pták, v svět padla z duše ženy má duše trpící a milující. Dřív prostě žil jsem. S bolestí však láska je znamení, že k stupni poslednímu jsem došel proměn svých; jsem bližší cíle: Juž buď se božství odhalí mně maska a jasně uzřím, co teď tuším v dýmu, neb zcela zhynu v bezdno zpět se chýle. 140

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický