Atavismus.

Jaroslav Vrchlický

Atavismus.
Tím pláčem nymf, jímž druhdy za Adona se chvěly lesy, posud vzduch se chvěje, a bolem Venuše svět celý stoná a větry, slyš, zní píseň beznaděje! A plá-li krokus, je-li růže vonná, to z upomínky zbožné jen se děje, a luně ustoupí-li mraků clona, déšť slzí bohů se to k zemi leje. A jestli ještě milujících ústa si najdou k sobě cestu v lásky žáru, a jestli požitkem zas láska vzrůstá: To pouze vše jest zbytkem síly oné, jíž mluví božství v kusém antik tvaru jak druhdy v kráse celé, bezúhonné. 141

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický