Ultima Thule.

Jaroslav Vrchlický

Ultima Thule.
Mez toho světa vždycky dál a dále jde s lidstva žitím, kruh ten obrovitý, v němž člověk myšlenkami, sny a city se pohybuje v radosti a žale, Téžtéž s křídly jeho ducha roste stále, dnes ustupují hor nejzazší štíty před člověkem, jenž v centru světa skrytý v hloub jde jak Dante pekla ve spirale. A obzor ten se mezi hvězdy šíří, dnes Thule ultima je báje ztmělá. Kde zakotví se výprava ta smělá? Ó touho nesmírná, kdo tebe smíří? Zda hvězdný laur kol vítězného čela, či věčnosti břeh, na kterém smrt hýří? 144

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický