Zlatý prach.

Jaroslav Vrchlický

Zlatý prach.
Jsem v jizbě sám, přivřenou okenicí hle, prachu sloup se prodírá a třese, i zavru oči a sním, že jsem v lese; jak stromů šum zní hluk mi na ulici. Jen v prachu jiskry zlaté, tancující! Za každým atomem se zrak můj nese a myslím: Stejně, jak ten prášek hne se, též plují bezdnem světy putující; Aa myslím dál, že jsem tu bohem malým, jak v hvězdy on já v zlatý prach se halím, ty hvězdy jednou budou také prachem; Aa moje sny jsou rovněž jak prach zlatý, v mou duši s čela poesie svátý, když z ráje spěla na zem v letu plachém. 148

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický