Své mladosti.

Jaroslav Vrchlický

Své mladosti.
Já pochoval tě bez hlaholu trub, ó mládí, dobo snů a vidin vratká, jen plodné práce bylo jsi mně matka, v tom stejný byl mi v žití líc a rub. Pták v mračnu hýká, je to lačný sup, Čas nazývá se, honba bude krátká, na květy moje padla jinovatka – a sotva za to stát bude ten lup. Snů oblak záhy rozplynul se růžný; co hrdě svým zvu: pohled v oko lásky a pevný cílcíl, věk teprv dal mi mužný. A ony, jichž se každý leká, vrásky, mně byly kolébkou, zkad v novém květu můj souzvuk povstal, klid a soucit k světu. 149

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický