V před!

Jaroslav Vrchlický

V před!
Ne, více nesmí nářku jedno slovo práh retů přejít, uměním jež vzňaty v žár prorocký svůj hymnus pěly svatý! Ty nesmíš lkát, má písni, sirá vdovo! Vpřed! Buduj dále, co je nehotovo, spěj v žalu netečnosti hloub vrýt paty, svým čelem rozčeřit hvězd písek zlatý! Být žebrák, bylo věno Homerovo. Svět snům se směje a jen žádá činy, ty zoři sij a jitro v jeho stíny, ty jásej, hřímej, když on mdlý a líný! A za tvou snahu, za tvou dlouhou práci máš onen pocit, jímž svět neodplácí, tu volnost ptáka, v éther když se ztrácí. 152