MESSIANISMUS.
On se zrodí, jistě zrodí, neb se zrodit musí,
aby zkrušil v pěsti svojí, co nás tísní, dusí;
jako mladý Herkul musí z kolébky své vstáti,
hady uškrtit a zmije, sám jak zoře vzpláti!
Ale nesmí z lůna tajů přijít ukryt stínem,
náš být musí, ve všem celý, zemské matky synem,
musí poznat bídu naši, musí sám být lidský,
nebo bohem, kdo zde trpěl, stane se již vždycky!
Nemusí jej hvězda hlásat aureolou zlatou,
nemusí on kolébku mít diademem spjatou,
může přijít bosonohý s drsnou dlaní muže,
však již samy jeho stopou zkvetou všecky růže!
Nemusí jej věštba hlásat tří- až pětsetletá,
my to víme, jeho símě v našich bedrech zkvétá,
stále posud dál se tříbí, než se stane tělem,
nežli člověk stát se může vlastním spasitelem.
15
Půjde velký pak a klidný našich obcí vřavou,
půjde jako Kristus vlídný s usmívavou hlavou,
půjde jako Buddha jistý, jak Hus čistý k cíli,
nežli lidstvu k ústům schýlí Grala svojí síly.
Před lety jej Antikristem lidé chtěli zváti,
zaň se věky vydávali posedlí i svatí,
tisíce let čekali naň ti, kdo vyvolení
že jsou z národů všech světa, sami oblouzení.
On však přijde znenadání k nízkým této země,
malomocným ruky podá, řka: Ó, pojďte ke mně,
ciťte sílu Promethea v lidstvu věčně spící,
Krista lásky, Buddhy oběť, obé vítězící.
A snad synkem posledního žebráka on bude...
Ale samé lilje vzplanou, kam se hne, a všude
z ňader matky všecku lásku vypije on z mládí,
by se jménem jeho mohli zde mít všichni rádi!
Messiáši lidstva! vítej, myšlenko ty boží!
Kdo by kolem skrání jasných moh’ ti tkáti hloží?
Co je zloba? Co je vina? Velký, svatý, ryzí,
z lidstva proudíš samou láskou jako šťáva z břízy.
Ó, ty přijdeš, jásej, tělo, věčný paian hmoty,
nemůž’ z koncertu přec kosmu vypadnouti noty!
Všecko v souzvuk musí zníti stálou harmonií,
dobrem, právem, krásou, láskou když se lidstvo zpíjí!
16