Píseň.

Jaroslav Vrchlický

Víš-li, co zpíval pták v zářícím, kvetoucím hvozdě? Čas letí jak vichřicí mrak, ó milovat spěš, na lásku též bude pak pozdě! Tys nechtěla věřit ptáčeti v tom slunečním, jásavém světle, mně však to nevyšlo z paměti. Když zbělel nám vlas, chtěl bych mu zas naslouchat v aleji zkvětle! Vždyť skoro sobě sám jak pták ten připadám v zamlklém, ztemnělém hvozdě, kterému v sled echo zní zpět: Na všecko je pozdě, je pozdě, je pozdě!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

166. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nehněvej se... (Růžena Jesenská)
  2. INTIMNÍ CHVÍLE. (Vladimír Frída)
  3. Je-li možno? (František Táborský)
  4. Píseň jara. (Herma Pilbauerová)
  5. Touha. (Xaver Dvořák)
  6. ŽÁRLIVOST (Otokar Fischer)
  7. PŘÁNÍ (Jaroslav Vrchlický)
  8. Od křovíčka... (Růžena Jesenská)
  9. ACH ZÍTRA! (Adolf Brabec)
  10. VEČERY. (Herma Pilbauerová)